Reklama
 
Blog | Monika Al-Anni

Muezzini v akci, piknik na betonu a pod koly Alláha

Zatraceně. Už zase. A to jde takhle pořád dokola. Dennodenně. Nač si pořizovat budíček...

Je ráno. Hodně brzo ráno. Ale to některým nevadí. Asi tak většině lidí je to nejspíš fuk, jsou zvyklí. Když to poslouchají celý život. A o čem je řeč? O muezzinech, co svolávají k modlitbám. Několikrát denně. Přes den mi to nevadí, ale to časné ráno…hhh, SOS! 

Ale co, nakonec si člověk zvykne na všechno a svým způsobem si podle toho může řídit i čas. Když začnou se svojí omílačkou v 5, alespoň vím, že mám ještě dost času na válení se v posteli:) A pak můžem vyrazit třeba na piknik.

Hm, piknik v pravém slova smyslu, jak si ho představuju já, to zrovna není. Syrské rodinky, přátelé a známí vyráží na pikniky autem (a kolikrát spíš menší dodávkou), které musí bez problémů pojmout sadu plastových zahradních židlí, skládací stoleček, samozřejmě nějaké to občerstvení a hlavně celou tu famílii. Vyrazí se za město na odpočívadla (vyhlídky) podél silnic, kde mně osobně chybí jak tráva, relativní klid, tak pocit, že jsem v přírodě (nebo alespoň v parku – poblíž některých parků jsem sice rodinky piknikovat zahlédla taky, ale pořád to nebyl „ten piknik“). Tím spíš, že i hezká vyhlídka (na město, hory) je obklopena studeným betonem a prachem ze silnic. Na druhou stranu se mi moc líbí to, že piknikují relativně často (alespoň z mého pohledu), a tak se vždycky hezky všichni sejdou pohromadě, děti poletují kolem a dospělí diskutují, jedí – zkrátka se baví. A vůbec nikomu nedělá problém náboženství. Rozuměj, když se sejde parta přátel, muslim, křesťan – vždyť je to jedno. Byla jsem svědkem jednoho přátelského popichování, kdy ona (křesťanka) naoko nadávala svému příteli (muslimovi), že oni, muslimové a hajzlové (skutečně řekla:) jim ukradli některé původně křesťanské svatostánky a předělali k obrazu svému, a že byli nechutně roztahovační, a proto se nikdo nemůže divit, že jsou takoví majetní a roztahovační i v jiných věcech. Přítel se naštěstí neurazil a pochopil, že vtípky musí být;) 

Reklama

Málem bych zapomněla! Svolávání k modlitbám nebo pouhopouhá snaha „zpopularizovat“ náboženství (když ne „pojďtě se teď modlit“, tak alespoň „poslouchejte, protože Alláh…bla bla“) je všudypřítomná.Například v podobě menších, ze všech stran otlučených (ono se není čemu divit, když se snaží vecpat i do starých a úzkých uliček Damašku) dodávek, které se prohánějí po městě za hodně hlasité „zpěvomluvy“ linoucí se z reproduktorů, kterými je vozidlo napěchováno.

Hlavně nezapomeňte v ulicích (hlavně těch malých) uhýbat. (Ono sice občas není kam, ale to je tvůj problém, chodče).

Být vámi, tak třeba já bych jen nerada skončila svůj život pod koly auta, z kterého by na mě hulákalo přesvědčování o Alláhově velikosti. To bych jakožto člověk odmítající ideu náboženství, hlavně jejich pravidla a některé „rady“ snášela špatně. Brala bych to jako hodně blbej vtip. I když..v tu chvíli by mi to už asi bylo jedno:)

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama