Je ráno. Hodně brzo ráno. Ale to některým nevadí. Asi tak většině lidí je to nejspíš fuk, jsou zvyklí. Když to poslouchají celý život. A o čem je řeč? O muezzinech, co svolávají k modlitbám. Několikrát denně. Přes den mi to nevadí, ale to časné ráno…hhh, SOS!
Ale co, nakonec si člověk zvykne na všechno a svým způsobem si podle toho může řídit i čas. Když začnou se svojí omílačkou v 5, alespoň vím, že mám ještě dost času na válení se v posteli:) A pak můžem vyrazit třeba na piknik.
Hm, piknik v pravém slova smyslu, jak si ho představuju já, to zrovna není. Syrské rodinky, přátelé a známí vyráží na pikniky autem (a kolikrát spíš menší dodávkou), které musí bez problémů pojmout sadu plastových zahradních židlí, skládací stoleček, samozřejmě nějaké to občerstvení a hlavně celou tu famílii. Vyrazí se za město na odpočívadla (vyhlídky) podél silnic, kde mně osobně chybí jak tráva, relativní klid, tak pocit, že jsem v přírodě (nebo alespoň v parku – poblíž některých parků jsem sice rodinky piknikovat zahlédla taky, ale pořád to nebyl „ten piknik“). Tím spíš, že i hezká vyhlídka (na město, hory) je obklopena studeným betonem a prachem ze silnic. Na druhou stranu se mi moc líbí to, že piknikují relativně často (alespoň z mého pohledu), a tak se vždycky hezky všichni sejdou pohromadě, děti poletují kolem a dospělí diskutují, jedí – zkrátka se baví. A vůbec nikomu nedělá problém náboženství. Rozuměj, když se sejde parta přátel, muslim, křesťan – vždyť je to jedno. Byla jsem svědkem jednoho přátelského popichování, kdy ona (křesťanka) naoko nadávala svému příteli (muslimovi), že oni, muslimové a hajzlové (skutečně řekla:) jim ukradli některé původně křesťanské svatostánky a předělali k obrazu svému, a že byli nechutně roztahovační, a proto se nikdo nemůže divit, že jsou takoví majetní a roztahovační i v jiných věcech. Přítel se naštěstí neurazil a pochopil, že vtípky musí být;)
Málem bych zapomněla! Svolávání k modlitbám nebo pouhopouhá snaha „zpopularizovat“ náboženství (když ne „pojďtě se teď modlit“, tak alespoň „poslouchejte, protože Alláh…bla bla“) je všudypřítomná.Například v podobě menších, ze všech stran otlučených (ono se není čemu divit, když se snaží vecpat i do starých a úzkých uliček Damašku) dodávek, které se prohánějí po městě za hodně hlasité „zpěvomluvy“ linoucí se z reproduktorů, kterými je vozidlo napěchováno.
Hlavně nezapomeňte v ulicích (hlavně těch malých) uhýbat. (Ono sice občas není kam, ale to je tvůj problém, chodče).
Být vámi, tak třeba já bych jen nerada skončila svůj život pod koly auta, z kterého by na mě hulákalo přesvědčování o Alláhově velikosti. To bych jakožto člověk odmítající ideu náboženství, hlavně jejich pravidla a některé „rady“ snášela špatně. Brala bych to jako hodně blbej vtip. I když..v tu chvíli by mi to už asi bylo jedno:)