Reklama
 
Blog | Monika Al-Anni

Na Větrné hůrce

„Slečno, je tu krásně, viďte? Líbilo by se Vám tomu vládnout?“ Vládnout? Otázka mě zaskočila. Vůbec bych vládnout nechtěla, ale do řeči jsme se dali.

Na to, abych po návratu z práce zůstala jen doma a vrhla se hned na jinou práci, bylo až příliš hezky a já si potřebovala odpočinout aspoň trochu aktivně. Vzhůru na Větrnou hůrku! V plánu bylo chůze o něco víc, kochací pauza měla být jen na deset, patnáct minut, ale jak jsem tam seděla, koukala na protější skály a sledovala hemžení na řece i silnici, v myšlenkách všude možně, najednou okolo mě bylo plno. Cyklisti, co odhazovali helmy, rozepínali cyklotrika a usedali opodál, psi, co donesli míček, stejně jako zničehonic hned vedle postávající starší pán kolem pětasedmdesáti v denimové košili s ohrnutými rukávy a s batůžkem na zádech. Oslovil mě.

Dotaz na vládnutí byl nečekaný. Vládnutí jsem se bránila, ovšem výhled a počasí jsem s radostí pochválila a pána opravila, že to naproti nejsou ty skály, které myslí. Ty jsou od nás totiž vlevo. Chvíli mi nevěřil, ale pak identifikoval jeden známý objekt a hned načal jiné téma. Sice co tu na hůrce vlastně dělal. Hledal a určoval právě vyrůstající byliny a jiné rostliny. U výkladu mateřídoušky se zasekl. Asi jsem ho překvapila zmínkou o šalvěji podél skal jinde. Pozvedl obočí, usmál se a zeptal, zda si může na chvíli přisednout. No tak proč ne, když už jsem načala „babku kořenářku“. A tak jsme tam spolu seděli, pozorovali okolní krajinu a do toho vedli hovor, který z bylin plynule přešel přes šípek, ovce spásající městské stráně, voraře na Vltavě, sekvoje, čtyři hodiny vařený srnčí guláš a Český rozhlas až k Šumavě. U Šumavy jsme opět překvapili jeden druhého.

Bylo to zajímavé a milé povídání, ale po hodině už jsem měla trochu dost. Především štípanců od mravenců na zadku, neb jsem byla v šatech, což bylo něco jako pozvánka. Mravence jsem jako důvod k rozloučení neuvedla, ale domů už jsem potřebovala zamířit tak jako tak. V plánu byly jahodové knedlíky k večeři, a to také nepočká. Zvlášť když víte, že nad jahodami doma krouží hladový potomek.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama